Kdo v dobrém slova smyslu propadl pití vína, dal se na příjemnou, ale ne úplně snadnou cestu. Nápoj získaný z hroznů vinné révy si po svém konzumentovi žádá aktivní spolupráci, touží po osobnosti, která mu dokáže rozumět a ocenit ho. Pití vína začíná důkladným prozkoumáním nápoje zrakem, přivoněním k němu s pokud možno zavřenýma očima a velmi pomalým vychutnáním prvního doušku, který se musí drahnou dobu převalovat na jazyku. Různé druhy vína v každém jednotlivém bodě dovedou překvapit pozoruhodným množstvím nuancí. To vše zvládnout si ovšem vyžaduje delší čas, ale je to úkol plný potěšení a nejlépe se provádí s přáteli. To je vínu nejlépe. Je totiž tak trochu marnivé. Miluje, když je předmětem hovoru.

 

Jak rozumíš vínu, takovým jsi člověkem

S trochou nadsázky lze říci, že úroveň toho, jak někdo rozumí vínu, ilustruje stupeň jeho kultivovanosti. Čím se toto porozumění řídí? Ve starověkém Řecku oceňovali víno podle dvou kritérií – podle barvy a podle vůně. Jeho chuť nehodnotili, protože jej pili zásadně jen smíšené s vodou. V Římě se posléze ujalo hodnocení vína podle jiných dvou kritérií: a sice podle vlastností a podle jeho původu – tedy zcela stejným způsobem, jakým běžně posuzujeme lidi. Vlastnosti vína se hodnotily postupně: barva (color = C), vůně (odor = O), chuť (sapor = S). Jestliže tyto tři vlastnosti odpovídaly soudobým názorům na jakost a víno mělo ještě k tomu původ z proslulé vinařské oblasti, pak to bylo VINUM COS. Současná stupnice je už jenom mírně modifikovanou starořímskou verzí – kromě chuti, barvy a vůně (buketu) se posuzuje také čirost a čistota vína. Uvedený výčet nepředstavuje ani zdaleka všechno, velkou roli při komentování charakteru vína hraje odrůda vinné révy, množství cukru a zvláštnosti při výrobním procesu. Známe vína tzv. stolní určená pro denní požívání, která po naředění vodou slouží uhašení žízně, a jakostní vhodná pro slavnostní příležitosti. Další jsou vína s přívlastkem neboli predikátní, vína dezertní nebo kořeněná. Pro nezasvěceného jde o slušnou dávku nových informací. Začněme proto nejnápadnější věcí – barvou.

 

Může za to odrůda a to, kde roste

Až na okrajové a málo známé oranžové a modré výjimky se vína vyskytují ve dvou základní barvách – bílé a červené. Barevná variabilita je dána v prvé řadě odlišnou barvou hroznů, a tím pádem odrůdou vinné révy. Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Tramín, Rulandské šedé či Chardonnay jsou známé bílé odrůdy, červené jsou zastoupeny odrůdami Cabernet Sauvignon, Merlot, Modrý Portugal nebo Rulandské modré. Na pohled se možná až tak moc neliší, ale mají výrazně jiné nároky na půdu, teplotu a sluneční paprsky. Jako choulostivější by se daly označit odrůdy červené. Víno z nich tvoří pouze čtvrtinu produkce českých a moravských vinařů, protože se mu navzdory jejich snaze u nás zkrátka tolik nedaří. Opravdu kvalitní červené víno je má domov hlavně v oblasti Bordeaux, v Burgundsku a Toskánsku nebo na Sicílii..Například jakost vín z Burgundska nelze ani imitovat, neboť je silně závislá na půdních podmínkách, je pro něj typická světle granátová barva a při stárnutí se v něm ozývají tóny švestkových vůní. Patří k nejcennějším vínům světa a platí se velmi dobře.

 

Učit se a objevovat

Jakmile člověk propadne kouzlu vína, láká ho ochutnávat nové druhy a objevovat nové chutě. Opravdový labužník touží po takovém, které bude chutnat jinak, když se dotkne rtů, odlišně, když se nechá povalovat na jazyku, a posléze zase trochu jiným způsobem, když se polkne. Dříve nebo později by měl by zavítat na webové stránky prodejců zahraničních vín tradičních vinařů. Možná bude příjemně překvapen, jco vše nového se dozví.

Která červená vína považujete za kvalitní? Jaká byla zatím nejdražší značka, které jste pili? Při jakých příležitostech si otevřete láhev vína? Co si myslíte o ředění vín teplou nebo studenou vodou?