Stomatologie v Praze má dlouhou tradici. Již od roku 1900 vycházel měsíčně časopis Zubní lékařství, vydávaný spolkem českých zubních lékařů, později přejmenovaný na Československou stomatologii.
Cíleně se na stomatologii jako samostatnou disciplínu začala česká medicína specializovat ve 20. letech 20. století. Péči v té době zajišťovalo zubní ambulatorium ve Vodičkově ulici. Provádění zákroků v oblasti čelistí usnadnil ve stejné době vynález a rozšíření lokálního injekčního anestetika prokainu.
První zubní klinika byla v Praze založena profesorem Jesenským na samém počátku 20. let. Následovali ho jeho žáci a péče o chrup obyvatel Prahy se začala rozvíjet. Brňané se speciální zubní kliniky dočkali v roce 1923.
Stomatologické muzeum
Muzeum, sídlící v budově 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vzniklo v roce 1928. Profesoru Jesenskému a jeho spolupracovníkům se povedlo soustředit velké množství exponátů a také fotografií nejrůznějších zubních defektů a vývojových vad dutiny ústní.
Nejstarším, a pravděpodobně nejzajímavějším sbírkovým kusem, je exponát průběhu trojklanného nervu z roku 1794. Jak se jeho preparace a zejména konzervace tenkrát docílilo, není dodnes objasněné. V muzeu si návštěvníci mohou prohlédnout nejen zuby lidské ― bohatá je i sbírka zubů zvířat z Afriky.
Fotografie nejen v muzeu ― archív snímků jako nedílná součást zubní ordinace nebo kliniky
Zajímavé fotodokumentace stomatologických nálezů jsou ke zhlédnutí i v rámci výstav a veletrhů. V rozhovoru se zubním lékařem si lze přečíst, jak digitální fotografie umožňuje pořídit velké množství snímků a zachytit unikátní, často neopakovatelné situace.
Poválečný rozvoj
Zubní péče začala být šířeji dostupná po 2. světové válce. V roce 1945 vznikla v Praze 2. zubní klinika. Následovala ji pracoviště v Hradci Králové, Plzni a Olomouci. V 50. letech bylo na lékařských fakultách zavedeno studium stomatologie jako samostatného oboru. Léčbu postižených zubů a následků operací usnadnilo a zefektivnilo rozšíření antibiotik.
Stomatologie včera a dnes
Potíže s chrupem trápily lidstvo odjakživa. Ze začátku člověk trpěl nadměrným obrušováním a později, se změnou potravy, která se skládala z obilovin, a tudíž obsahovala i více sacharidů, i kazivostí. Lidem často chyběly zuby již ve středním věku. Anebo naopak; dotyčný zemřel tak mladý, že ho problémy s chrupem ani nestačily zastihnout.
Snaha o náhradu chybějících zubů existovala od pradávna. Jedním z časných archeologických artefaktů je čelist, do které jsou zasazeny mušle. Další starověké nálezy obsahovaly upravené zvířecí zuby.
Mírný pokrok až v 19. století
Používání zubního kartáčku, který tvarem a strukturou připomínal ten dnešní, je doloženo zhruba z konce 18. století. Cíleně se zubní chirurgie začala rozvíjet až v 19. století. Do té doby byl zejména vesnický lid odkázán na pomoc a um venkovských léčitelů a kovářů. Bolavé a zanícené zuby se neléčily ― rovnou se trhaly.
Stomatologie ― věda nejen o chrupu
Pražská i regionálních centra dnes nabízejí vyšetření ústní dutiny, zhodnocení stavu chrupu, preventivní zásahy, implantáty, protetické náhrady a další specializované úkony ve stomatochirurgii. Osvěta je neustála a zapojují se do ní i studenti zubního lékařství, kteří v rámci informačních kampaní vysvětlují jak zubnímu kazu a dalším onemocněním preventivně předcházet.
Obor stomatologie se netýká jen zubů samotných a jejich rekonstrukce, má zásadní roli i při prevenci, diagnostice a léčbě novotvarů v ústní dutině. Internet a digitalizace umožňují celosvětové sdílení zkušeností a poznatků, a proto je dnes je stomatologie obor doslova mezinárodní.
