Vědět, kde levně a hlavně vždycky zaparkovat u letiště Václava Havla se mi zas jednou po čertech vyplatilo. Znáte to staré pořekadlo pravící, že chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány. Miluji cestování, navíc mi to moje práce umožňuje, takže by mělo jít o ideální stav. Jenže nejprve mi komplikoval život covid, díky kterému se rušily lety a bylo složitější dostat se na zahraniční letiště, teď napjatá situace ve světě, která odklání některé lety na jiné letové koridory a jiné společnosti nelétají. 

Navíc došlo ke skokovému zdražení pohonných hmot. Pořád ale je levnější a nebo přinejmenším stejně drahé jet ve dvou autem, než ve stejném počtu vlakem. Tedy pokud nemáte nějakou slevu, což my vzhledem k věku nemáme. Nejsme už studenti a zatím ani důchodci. Co z toho vyplývá? Použít auto, odstavit ho někde u letiště a letět z Prahy. Byť třeba s přestupem.

Naposledy to byl Egypt. Vždycky jsem chtěl vidět pyramidy, byť vím, že nejsou uprostřed pouště, ale na okraji Káhiry. Té Káhiry, která je pro běžného Středoevropana poněkud hlučná, ukřičená, špinavá, ale stejně stojí za vidění. Teprve totiž až budete stát pod pyramidami, tak vám dojde, co je to za mohutné hrobky. Pyramidy jsem na fotkách viděl tolikrát, až jsem měl pocit, že je důvěrně znám. Teprve na místě mi došlo, jak moc jsem se mýlil. Byly obrovské. Nechápal jsem faraonskou potřebu megalomanie. Tak obrovský hrob, tak monumentální památka a přitom tolik zbytečné práce. Egypt byl ve své době bohatý, dokonce tak, že si mohl dovolit vyvážet potraviny. Ale ne tak, aby mohl stavět pro každého nového vládce monstrózní hrob ve tvaru pyramidy. Ačkoliv faraon zacházel s penězi Egypta, jako by byly jeho vlastní (a on to skutečně tak vnímal), musel dělníky živit, kámen nakoupit a držet v provozu lomy. On sám a jeho balzamovači byli až na úplném konci tohoto finančního řetězce.

Bylo by fajn mít v Egyptě vlastní auto, u něhož znám jeho silné i slabé stránky, vrtochy i občasnou náladovost. Ale nejde to a musel jsem ho bezpečně zaparkovat u letiště Václava Havla, kde na mě těch pár dnů v pokoji a hlídaném prostředí pod kamerami počká. Jsem za to upřímně rád, protože přiletět jsem měl pozdě v noci a kde bych pak sháněl odvoz. Taxikářům na letištích nějak z principu nevěřím. Moc dobře si vzpomínám, jak s postupující nocí se na letišti v indickém New Delhi zvedala hodinová sazba. Jednoduchý trik jak využít „nouze“ právě přilétnuvších cestujících. Nemám jim to za zlé, každý si musí nějak vydělat.

Vlastně tím, jak si v zahraničí auto půjčuji, tak nemám zkušenost s parkováním u letišť jinde kromě Česka. A toto parkování považuji to za jednoduše geniální a geniálně jednoduché. Upřímně,vůbec mě nepřekvapuje, že to takto funguje už celá desetiletí. Vyplatí se to totiž naprosto všem, naprostá win win strategie. Majitelé parkovišť na tom vydělají a majitelé aut a cestující na letiště do ocení. 

Ne, že by to bylo potřeba, ale kdybyste se o svého automobilového miláčka báli, stačí do jen jen umístit GPS zařízení napojené na váš telefon. Uvidíte pak každý pohyb s autem. Tedy vlastně neuvidíte, protože s ním nikdo hýbat nebude. Je v tom obyčejná obchodní logika. Kdyby se totiž rozkřiklo, že jakékoli auto bylo vykradené, mělo by to tak drtivý dopad na důvěru, že by si tam už nikdo auto nezaparkoval. A cílem je vydělávat na parkovném neustále, nikoliv jednorázově. Nemusí pršet, stačí když kape. A pokud kape pořád… To ví každý zahrádkář, který si někdy přidělal sud na dešťovou vodu pod okap. Stačí tu a tam trocha deště, ani nemusí být silný a je „nakapáno“. Trvalý zaručený příjem je totiž lepší a vyšší, než jednorázový. Takže přátelé, přeji bezpečné parkování i příjemné cestování.